Oficiální stránky AC Sparta Praha Cycling

Jak se závodí v Itálii. Giro di Friulli.

Po - 14. Květen 2007, 00:00 - Hrubý - závoďák

Po nepříliš úspěšném tažení našeho týmu v Itálii, jsem se rozhodl přiblížit vám čtenářům Sparty krátký článek o etapáku Giro di Friuli.
Pořadatelé tohoto tradičního závodu letos neponechali nic náhodě a pozvali celkem 36 týmů, z nichž jen 16 nebylo italských.
Na závdoníky čekaly velmi těžké etapy s kopci které měli délku někdy i více než 20km, přičemž průměrná stoupání nešla pod 8%.

Sparťanskou výpravu ve složení Lukeš (Plzeň), Křížek, Soukup, Hrubý a Pávek, potkala hned v první etapě nebývalá smůla.
Mnoho sil ztratil Lukeš po té, co se zůčástnil velmi drsného klání o první sprinterskou prémii. Nevydržel následné tempo 200 členého balíku v drsném stoupání.
Křížek, který se rozhodl Ondrovi pomoci zpět do hlavního pelotonu, bohužel zůstal s rozlámaným kolem po pádu v koloně. Otřesen byl převezen v sanitce do cíle, kde se
ještě dlouhou chvíli vzpamatovával po hlavanu.

Citelná ztráta dvou "mužů", tak značně oslabila tříčlený tým pro nadcházející etapy a časovku družstev.
Jízdu na čas, pouze ve třech, si pořádně prožili Soukup, Pávek a Hrubý, když museli konkurovat rozlítaným italům s italskými speciály.
Ačkoli jsme byli poslední v časovce, je třeba zdůraznit, že se počítalo s daleko větší ztrátou než byly nakonec pouhé 4 minuty.

Ve ťřetí etapě se pokusil několikrát o únik Hrubý. Až pátý pokus, při zběsilém průjezdu malým městem se zdařil. 6-ti člená skupina s jedním sparťanem se vydala vstříc nelítostnému větru a postupně si zvyšovala svůj náskok až na 1 minutu oproti hlavnímu pelotonu (při průměrné rychlosti 50km/h se dělá náskok velmi špatně).
Hrubý, ještě než byl po 80km pohlcen hlavním polem, stačil ukořistit 2. místo na sprinterské prémii.
V absolutním vyčerpáním procedil až do kolony týmových vozidel, kde se ještě pokoušel o návrat do pelotonu. Marně.
Následné 3km dlouhé 18% stoupání ho ještě s pár odpadlíky totálně vyřídilo. Nicméně se do cíle nakonec také dostal.

Čtvrtá etapa se nesla v duchu 16. a 17. etapy Giro di Italia. Dvě stoupání až do výsky 1700m nm. dlouhá cca 22km udělala ze závodu doslova boj o přežití.
Na vrcholu byla již taková zima, že závodníci sotva dýchali. Déšt, mlha a pomalu tající sníh nedají účastníkům dlouho zapomenout.
Průměrnou rychlostí 44km/h na 60km začali závodnící stoupat. Balík se natáhl do délky nejméně 2km, aby se vzápětí roztrhal na několik skupin.
Velmi dobře si vedl sparťan Pávek, když poukázal na své kvality jak v rovinatém, tak v kopcovitém terénu. Společně se Soukupem dokázali držet krok vždy
až do posledních chvil s těmi nejlepšími. Jakmile však převzali režii závodu vychrtlí Kolumbijci nebo Slovinci bylo po závodě.
Výkonostní úrověn závodníků (vrchařů) z těchto zemí je neuvěřitelná, až zarážející.

Poslední etapa byla dlouhá jen 120km za to se mohla pyšnit dvěma 15km kopci až do výšky 1200m nm.
Na vrcholcích opět deštivo a chladno. Ve sjedzdech zběsilo a parno!
Neskutečně nebezpečné a dlouhé sjezdy pro nás byly velmi tvrdou "italskou" školou.
Ten kdo shlédl naše video z Mallorcy, by měl vědět, že to co se odehrává v Itálii při závodech je mnohokrát horší.

Závodníci ve snaze dojet nebo neodpadnout z nataženého balíku mnohdykrát riskují, tak, že je to skutečně o život.
Snad v každé druhé zatáčce vyletí ze silnice jeden talián, který si špatně spočítal rychlost a brzndou dráhu...

I přes to všechno jsme si jisti, že každý takovýto závod je pro nás posunem vpřed.